Tak co, jsi pořád singl?
Tak z této otázky se mi upřímně otáčí žaludek vzhůru nohama, a to jsem skoro 20 let vdaná. Neumím si představit, kdyby mi dnes bylo třicet, byla singl a přijela bez partnera k babičce na vesnici na návštěvu. Sousedky a všechny ty tetičky, bratranci, sestřenice a snad i sám pan farář s hrobníkem by se mě stoprocentně zvídavě vyptávali, kde že je můj partner a kdy už ho konečně přivezu ukázat. Úplně jim rozumím, nemyslí to zle, jen by mi toho „úžasňáka“ ze srdce přáli. Všichni totiž žijeme v nějaké bláhové iluzi, že snad sama tato otázka těm, kdo ho hledají, nějakého takového pana Úžasného stoprocentně zařídí, a tak se stále dokola ptáme, jenže na druhou stranu všichni dobře víme, že tudy cesta opravdu nevede.
Takže pokud je tohle i Váš případ, nezbývá než jen konstatovat, že jste zatím nenašli nikoho, s kým chcete strávit svůj život, ale pokud se objeví, oni budou těmi prvními, s nimiž se o tu novinku podělíte, a pak šup šup, rychle přešaltujte na jiné téma. Mrzí mě to, vím dobře, že tahle odpověď je trochu tuctová, ale věřte, že umlčí většinu tazatelů, a o to nám právě jde.
Vypadáš tak spokojeně, nepřibral jsi náhodou?
No, vypadat spokojeně, to zní skvěle, ale za cenu, že je ze mě koule… tak tuhle poklonu neslyší nikdo z nás rád. Ale vypadáte přece spokojeně, tak prostě s klidem odpovídajícím vašemu vzhledu odpovězte: „Cítím se úžasně. A co ty?“ To zní skvěle, ne? Těžko bude mít tazatel šanci to dál rozebírat, myslím, že Vaší reakcí bude dostatečně zaskočen. Co myslíte?