Váš průvodce novými „bezdotykovými“ pozdravy

9. března 2020

ZVEŘEJNĚNO VE ČTVRTEK 5. BŘEZNA 2020 23:24 VÝCHODNÍHO ČASU (EST), AKTUALIZOVÁNO  VE ČTVRTEK 5. BŘEZNA 2020 23:42 VÝCHODNÍHO ČASU (EST)

Monica Buchanan Pitrelli

 

K mé první zkušenosti s malou, ale rychle rostoucí snahou přestat si podávat ruku při pozdravu, došlo před dvěma týdny v ordinaci chirpraktika v Singaporuru.

„Podáváte ruku na pozdrav? Někteří lidé to dnes nedělají,“ řekl chiropraktik a napřáhl ruku, kterou zároveň podivně odtahoval.

Podala jsem ji – abych prolomila tu podivnost okamžiku – ale vlastně jsem to nechtěla udělat. Začala jsem z toho gesta mít obavu od té doby, co se coronavirus začal v polovině února v Singapuru pomalu rozšiřovat.

 

Objevuje se nová etiketa

Do týdne byl nový trend bez dotyku ruky plně zavedený. Uchazeči o zaměstnání v naší kanceláři prohlašovali, že si s tazateli nepodávají ruku. Lidé o tomto tématu mluvili na oslavách a v práci a ukazovali svůj postoj rukama pevně zasunutýma do kapes nebo za zády.

Když se podávaly ruce na pozdrav, vlastní pozdrav byl takový schlíplý a bez života – dva lidé zapojení do úkonu, z něhož ani jeden z nich nebyl nadšený.

Najednou nikdo nevěděl, jak vyjádřit ležérně ahoj. Zvlášť pokud často cestujete, potkáváte mnoho lidi z mnoha různých míst a máte potřebu nabídnout nějaké fyzické gesto. A jak je to vlastně s etiketou, co se týká odmítnutí podání ruky?

Anomálie nebo nová norma?

Bezkontaktní pozdravy jsou všude stále častější, od parlamentu až po sportovní akce a ranní talk show.

Francouzský ministr zdravotnictví Olivier Véran doporučuje nepodávat si ruku, ani se nezdravit polibky na tvář, známými ve Francii jako „faire la bise“ (doslova „dělat polibek“).

Francouzi jsou vyzývání, aby upustili od „faire la bise,“ tradičního francouzského pozdravu polibky na tvář. (Yellow Dog Productions)

Ve velmi rozšířeném videu podává německá kancléřka Angela Merkelová ruku Horstu Seehoferovi, německému ministrovi vnitra, který ji odmítá; oba se zasmějí a ona udělá přátelské gesto oběma rukama otočenýma nahoru.

Je možné, že až se hrozba coronaviru ustálí, bude se pokračovat v podávání ruky tak Jako dříve. Ale možná je na čase přehodnotit tuto tradici, která jak víme vede k přenosu nemocí a chorob.

 

Podání ruky: Dříve a dnes

Podávání ruky, které sahá až do starověkého Řecka, mělo údajně původně ukázat, že účastníci neměli zbraně (potřásání rukou mohlo být způsobem, jak uvolnit dýku skrytou pod oblečením.) Pohřební kámen z 5. století před n.l. v berlínském pergamonském muzeu ukazuje dva vojáky se vzájemně sevřenou rukou.

I tehdy bylo podání ruky formalizací paktu mezi dvěma stranami. Homér zmiňuje podání ruky v obou svých dílech „Oddyssea“ i „Illias,“ obvykle jako výraz důvěry.

Podání ruky jako každodenní pozdrav se datuje spíše do moderní doby. Písemné pokyny z doby kolem roku 1800 vysvětlují umění podání ruky, téma, které je dne stále populární.

V 19. století nahradila teorie bacilů démony, astrologii a pomstychtivého Boha jako dominantní teorii stojící za přenosem mikroorganismů. Německý fyzik Robert Koch objevil, že specifické nemoci jsou způsobeny specifickými choroboplodnými zárodky a francouzský mikrobiolog Louis Pasteur vyvrátil myšlenku spontánního generování – to znamená, že bacily se musí předat z jednoho zdroje na druhý. Samy se prostě jen tak neobjeví.

Maďarský fyzik Ignaz Semmelweis je ten, komu vděčíme za objevení spojení mezi podáním ruky – a mytí rukou – a nárůstem infekcí poté, co zjistil, že procento úmrtnosti rodiček bylo mnohem nižší u těch, které byly ošetřeny porodní bábou na rozdíl od lékaře, neboť lékaři často přicházeli k pacientům po provádění pitvy.

Mytí rukou nebylo praktikováno až do 80. let minulého století. Dnešní člověk si podá ruku za život asi patnácttisíckrát.

 

Alternativy podání ruky: způsob, jakým jednotlivé kultury zdraví

V mnoha částech Evropy a na středním východě se lidé líbají na pozdrav (jednou, dvakrát nebo dokonce třikrát) při setkání i při loučení. Na Novém Zélandu se Maurové dotýkají nosy a čely. Tibeťané na sebe vystrkují jazyk.

“Saffové, kteří se dobře znají, se obvykle líbají na rty, což je v očích všech ostatních mimořádně podivné,“ říká Alex Westcott Campbell, přičemž používá tento hovorový termín pro Jihoafričany jako je ona sama.

Japonci se uklánějí s oběma rukama na boku u těla, zatímco Thajci a Kambodžané se pokývnou hlavou s rukama sepnutýma před sebou jako by se modlili. V Indii se lidé zdraví pozdravem „namasté,“ který se po celém světě rozšířil v rámci praktikování jógy.

Mnoho kultur si však stále ještě podává ruku.

 

Je čas na nový globální pozdrav?

Volání po upuštění od podávání rukou není nic nového.

V roce 2012 se tímto tématem zabýval chicagský lékař Alex Lickerman v článku zveřejněném v časopise Psychology Today. Podávání ruky nazval „moderní hazardování se zdravím,“ a poznamenal, že většina chorob přenášených podáním ruky se dá tolerovat, ale „pokud by většina, nebo třeba i jen několik virů, které se šíří podáním ruky, byla smrtelná…kontaktní podání ruky by bezpochyby zmizelo přes noc.“

Podobně i primář pediatrické kardiologie v dětské nemocnici UCLA Mattel Children’s Hospital, Dr. Mark Sklansky, a dva další autoři doporučovali pozdrav zamáváním, úklonu nebo pozdrav namasté chief of pediatric cardiology at UCLA Mattel Children’s Hospital, and two other authors recommended namísto podávání ruky v prostředí nemocnice v úvodníku časopisu Journal of the American Medical Association v roce 2014.

Floridský patolog James Robb, který studuje coronaviry už od roku 1970, v únoru napsal dopis, který se nyní virálně šíří po internetu. Jeho pravidlo č. 1 je: „ŽÁDNÉ PODÁVÁNÍ RUKY!“ Zajímavá je zejména tato věta, kterou napsal: „Toto jsou stejná opatření, jaká v současné době používáním během chřipkové epidemie.“

Takže není překvapením, že v době, Kdy je coronavirus na vzestupu, se objevují nové pozdravy, od podivného ťuknutí lokty a bezkontaktní high five neboli plácnutí si, až po „ťuknutí nohama o sebe neboli Wuhan shake.“

Ale ne každý s tím souhlasí.

Někteří — včetně Borise Johnsona — namísto toho preferují pečlivé mytí rukou. Jiní argumentují ve prospěch podávání ruky v tom smyslu, že je to zvyklost, globální akceptace a důležitost lidského dotyku a fyzického spojení. Vypuštění časem prověřené a ctěné tradice by se nyní mohlo vykládat jako přehnaná reakce v době, kdy potřebujeme kolektivní klid.

 

Existuje zlatá střední cesta?

Studie z roku 2014 zjistila, že ťukání pěstí přenáší o 90% méně bakterií než podání ruky.

„Zdá se, že podávání ruky je pro přenos bakterií horší než ťukání pěstí, protože povrchová plocha kontaktu je mnohem větší a podání ruky trvá déle…a čím pevnější stisk ruky je, tím větší je i přenos,“ říká Dr. Dave Whitworth, microbiolog na univerzitě Aberystwyth a jeden z výzkumných pracovníků, kteří na studii pracovali.

Kapitáni malých plavidel přijali verzi pozdravu ťuknutím pěstí známou jako „cruise tap,“ která používá jen ťuknutí dvěma klouby o sebe.

Whitworth řekl, že čekal, že výsledky, které jeho tým získal za použití bakterií, budou stejné při použití virů.

Dalším návrhem je vyhradit si podání ruky pouze pro blízké kontakty. A možná je čas, abychom politiky zbavili odpovědnosti za podávání si ruky s každým.

Podávání ruky se možná bude dále používat, ale mít přijatelnou alternativu – pro ty, kdo ji chtějí – ne špatný nápad. Možná ta žena za Angelou Merkelovou má něco do sebe: obě ruce zřížené přes hrudník a zdvořilé pokývnutí jako výraz uznání.

„Nikdy jsem nebyl příznivcem podávání ruky, ačkoli si budu dále ruku podávat při určitých příležitostech, které to vyžadují,“ říká Whitworth. „Moje osobní preference je pokývnutí a úsměv.”