Etiketa má svá stará dobrá pravidla již několik staletí. Je to lady, na kterou je spoleh. Nedá se ale říci, že by nebyla fresh. Třeba když se rozšířily mobilní telefony nebo e-mailová komunikace, okamžitě na ně zareagovala a vytvořila opět kodex komunikace, který když ctíte, máte šanci být úspěšní, respektovaní a každopádně Vás uchrání od mnoha nepříjemných konfliktů. Jenže teď je vše tak trochu jinak. Koronavir jako jeden z mála pořádně roz(víř)il vody i téhle staré moudré dámy. Myslím, že jí pořádně zamotal hlavu, a nám teď nezbývá než si počkat, co ona na to. Jsem si jistá, že to nevzdá a ve zdraví přežije i jeho. Důkazem toho, že je stále ve střehu, jsou např. pozdravy. Takřka ze dne na den se změnila pravidla. Zdravíme se jinak, bezdotykově, ale všichni jsme to přijali naprosto s klidem a automaticky. Mou vášní je odívání, a tak si říkám, jak se asi popere tahle kultivovaná paní s novým, nečekaným, ale z dnešního pohledu nepřehlédnutelným hráčem na poli fashion – rouškou?
Módní návrháři už pod tlakem událostí začínají navrhovat roušky do svých kolekcí jako součást oděvu. Je ale třeba konstatovat, že již během posledních tří let tento nepřehlédnutelný doplněk propagovaly značky jako Off-White, Palm Angels, Bathing Ape i Fendi jako součást svých kolekcí, aniž by rouška byla nezbytnou výbavou, jako je tomu dnes. Gucci vyrobilo např. pro zpěvačku Billie Eilish roušku, kterou si oblékla na Grammy jako symbol poselství, že její tělo je jen její vlastní a vyhrazené jen pro její oči. Rouška nedávno dostala ale i další nečekaný, tentokrát politický rozměr. Během hongkongských prodemokratických protestů byly černé roušky používány jako politické prohlášení a nástroj k maskování identity. Staly se tak populárními, že se je vláda dokonce pokusila zakázat. Tento nenápadný kus oděvu zkrátka začíná hrát prim. Je pravda, že si kryjeme takřka každou část našeho těla, ale obličej zůstával v našich zeměpisných šířkách nahý. Jediným „oděvem“ byly a jsou brýle.
Jak budeme tedy asi zacházet s rouškou, až její nošení nebude povinné, ale dobrovolně volitelné?
- Zkusme ji třeba přirovnat ke kloboukům. Ve Společenském rádci z roku 1932 se píše, že žena na veřejnosti nikdy nemá chodit bez klobouku, protože „by ji to mohlo uvést do špatné pověsti“. Paralela na dnešní dobu – nenošení roušky by ji mohlo uvést do „špatného zdravotního stavu“. Ženy by to měly jednoduché. Klobouk, takže v novodobé historii i roušku, by si mohly sundat až tam, kde mají příležitost se upravit. Jinak by si ji/ho mohly nechat. Nemusí ji/ho nosit v práci, pokud není součástí jejich pracovního oděvu. A na rozdíl od mužů by si žena klobouk, potažmo roušku, mohla ponechat také v kostele nebo v divadle.
- U klobouku platí, že když jste v místnosti (kromě těch veřejných rozlehlých prostor), představujete se nebo s někým mluvíte, sundáte ho. Jenže to s rouškou dost dobře nejde. Tady bude muset být etiketa ještě nějakou dobu k mužům tolerantnější a nechat na tom, kdo roušku nosí, kdy a jak se dle vyhodnoceného nebezpečí rozhodne si ji sundat.
- Pokud máte klobouk sundaný, držte ho vždy tak, aby jeho vnitřek nebyl vidět, směrujte ho ke svému tělu. To roušku bychom měli při sejmutí okamžitě uložit do nějakého hygienicky ošetřeného pouzdra či krabičky tak, aby zůstávala i odložená co nejdelší dobu sterilní. Zatím nic takového nemáme. I na roušku jako módní doplněk by se hodila nějaká ta drobnost pro uložení.
- Venku dnes již klobouk před ženou smekat nemusíte. Chcete-li ženě nebo i muži vyjádřit svou úctu, uchopte na okamžik krempu svého klobouku a mírně předkloňte hlavu. Dotknutí se krempy je lepší provést levou rukou tak, aby Vám zůstala pravá ruka volná k případnému podání ruky. Myslím, že tady bude úplně stačit drobná úklona hlavou.
- V žádném případě si nenechávejte klobouk na hlavě v restauraci. Uložte ho do šatny, položte na židli vedle sebe nebo poproste obsluhu, aby Vám ho uložila. A to platí i pro ženy. Tak, a co tady? S čím přijde nová doba? Muži budou mít speciální sterilní sáček, do kterého roušku uloží
a uschovají do náprsní kapsy? Pro ženy je to jednodušší, mají přece jen na tyto drobnosti stále při sobě kabelku. Nebo se začne prostírat další ubrousek, do kterého si budeme moci roušku po dobu stolování odložit? Možná ale za čas zaplaví trh dostatečné množství jednorázových roušek za přijatelné peníze a my je nebudeme skladovat a po příchodu do restaurace budeme mít snahu roušku vyhodit a při odchodu si nasadit novou. Půjdeme tedy po příchodu hned na toaletu, tam roušku odložíme a pak přes celou restauraci plnou hostů zamíříme zpátky bez ní ke stolu? No to se nám asi úplně líbit nebude. Takže, milí restauratéři, stane se malý košík na roušky součástí prostřené tabule? Uvidíme… - Pokud si sundaváte nebo nasazujete klobouk, uchopte ho za přední část vrcholu koruny nebo za přední část krempy. První způsob je klasičtější, formálnější, ale vystavujete svůj klobouk riziku toho, že častým dotýkáním se vrcholku koruny se toto místo zašpiní a osahá. Pokud si sundaváme roušku, uchopíme ji oběma rukama zezadu tak, abychom se nikdy nedotkli její přední filtrační části, tedy pokud slouží jako ochranná pomůcka, nikoli jako doplněk. V tom druhém případě si s jejím sundaváním příliš velkou hlavu dělat nemusíte.
- Pokud se hraje státní hymna, vztyčuje státní vlajka nebo okolo prochází pohřeb, sejměte klobouk. Dříve se při takových příležitostech pokládal sundaný klobouk na srdce, dnes postačí, když smeknete. Roušku jako módní doplněk bych doporučila sundavat při těchto příležitostech i já.
Tak uvidíme, kolik pravidel zacházení s rouškou se z mého odhadu modernizace etikety nakonec ujme. Já ale spíš stále tajně doufám, že rouška co nejdříve přestane být nutností a stane se „pouze“ módním doplňkem, který bude podléhat trendům stejně jako jakákoli jiná část oděvu, a bude jen na naší volbě, zda se necháme módním proudem unášet, či nikoli.
