Když zemře někdo, koho známe, většina z nás se snaží pozůstalým bezprostředně nabídnout svou pomoc, podporu a povzbuzení. Možná si ale nejste úplně jisti, co v takové situaci říci a udělat, což je naprosto v pořádku. Zkusím proto shrnout pokyny ohledně správné etikety při účasti na smutečních obřadech, pohřbech i jednáních s pozůstalými tak, abyste byli schopni snadněji tyto bolestné chvíle překonávat.
Co říci
Vždy je v takové situaci těžké volit slova. Začněte určitě tím, že vyjádříte pozůstalým svoji soustrast. Pokud vycítíte, že je to vhodné, sdílejte s nimi vzpomínky na zesnulého. V této těžké době může sdílení radosti ze života zesnulého pomoci vnést do nelehké situace uvolněnější atmosféru. Například: „Bylo mi to tak líto, když jsem slyšel o Michalově úmrtí. Vždy byl pro mě skvělým přítelem. Nemůžu zapomenout na to, když jsme spolu…“
Co naopak neříkat
Snažte se vyvarovat komentářů, které zlehčují ztrátu milovaného člověka, například „Je to takto nejlepší, vždyť trpěl/a příliš mnoho“ nebo „Sám to znám, zažil jsem to také“. Nezjišťujte, na co dotyčný zemřel, počkejte, až Vám to rodina sdělí sama.
Jak vyjádřit soustrast
Upřímná soustrast se vyjadřuje ideálně osobně spolu s podáním ruky, zasláním kondolence, věnce či květiny.
- Kondolence by měla být napsána vlastní rukou. Pokud použijete textový editor, pak alespoň oslovení a závěrečný podpis napište rukou. Nejčastěji lze napsat něco jako: „Cítím s Vámi, přijměte prosím moji upřímnou soustrast“, „Vím, jak jste miloval svého otce, a uvědomuji si, jaká je jeho smrt pro Vás ztráta“, „Hluboce mě zasáhla zpráva o smrti našeho společného přítele…“, „Je to velká ztráta i pro nás, prožíváme bolest s Vámi, přijměte prosím naši hlubokou soustrast“. S kondolencí by měla být spojena nabídka pomoci: „Vím, v jak obtížné situaci jste se ocitla. Budete-li cítit potřebu se na mne obrátit, neváhejte prosím, jsem připraven Vám pomoci, jak jen budu moci.“ Kondolenční dopis se nepíše na zdobný dopisní papír. Vyhněte se v něm také klišé i přehnanému patosu. Odešlete jej co nejdříve. Pozdější doručení by mohlo bolest znovu rozjitřit a namísto útěchy tak vyvolat opačný efekt. Na kondolence a smuteční dopisy se neodpovídá.
Pokud osobního vyslovení soustrasti z nějakého důvodu nejste schopni, pak:
- Pozůstalým zavolejte.
- Pošlete jim květinu s černou stuhou, s kondolenčním dopisem a vizitkou s poznámkou P. C. (pour condoléance).
- Zvažte dar na charitu na památku zemřelého. Nezapomínejte, že přání uvedené na parte je třeba respektovat. Projevy soustrasti prosíme vynechat. Namísto věnce či kytice prosíme poskytnout dar na charitativní účely.
- Dříve to nebylo myslitelné, ale dnes, v době, kdy se může opakovat zavedení plošné karantény, je povoleno vyjádřit soustrast i e-mailem nebo prostřednictvím sociálních médií.
Kdy pozůstalé navštívit
Bezprostředně poté, co se o úmrtí dozvíte. Pokud jste z rodiny či blízcí přátelé, kontaktujte je co nejdříve, a když budou souhlasit, navštivte je a nabídněte pomoc a podporu. Můžete jim pomoci
s péčí o děti a domácí mazlíčky, s přípravou jídla, péčí o domácnost, přijímáním návštěv nebo s přípravou samotného pohřbu. Pomoc v těchto obtížných chvílích jim bezesporu přinese obrovskou úlevu a zmírní zátěž celé rodiny. Jsou země, kde je dokonce běžné zaslat jako projev soustrasti koš plný jídla a surovin. Je to podle mě promyšlený a léty prověřený způsob, jak vyjádřit soustrast. Mnohdy lidé, kteří utrpí ztrátu, bývají natolik paralyzováni, že vypravit se na nákup je pro ně jen další stresovou zátěží.
Smuteční květiny
Smuteční květiny či květinová aranžmá můžete zaslat předem do pohřebního ústavu nebo přinést osobně do prostor, kde se uskuteční obřad. Pokud je nesete osobně, pak je položte ke katafalku sami bez velkých obřadností či přemísťování ostatních květin a věnců, vždy s lehkou úklonou směrem k rakvi. Za květy symbolizující smrt jsou u nás považovány např. bílé chryzantémy. Na pohřeb se u nás většinou nosí červené nebo bílé růže. Druh květin a jejich barva by se měly přizpůsobit věku i vkusu zesnulého. Barvy tmavší a tlumenější se volí pro starší lidi a pro ty mladší pak světlejší nebo jejich oblíbené. Nepsaným pravidlem je použití bílé barvy květů a stuh pro poslední rozloučení s dítětem či svobodným člověkem. Důležité je, abychom přinesli vždy jen sudý počet, květin, a to jak ženám, tak mužům.
Co si obléci na smuteční obřad
Volte tmavé a tlumené barvy. Nejbližší pozůstalí by se ale měli obléci do černé. Pro muže je vhodné sako, bílá košile a kravata, tmavé boty. Pro ženy šaty zakrývající ramena i kolena nebo kostýmek, punčocháče, tmavé boty a může být i klobouček. Šperky by měly být jemné a tradiční. Vždy upřednostněte celkově konzervativní vzhled.
Příchod do smuteční síně či kostela
Snažte se vždy přijít včas a dovnitř vstupujte tiše. Pokud přicházíte jako jedni z prvních, myslete na to, než se usadíte, že prvních několik řad sedadel je vyhrazeno obvykle pro rodinu a blízké přátele. Volte tedy řady uprostřed nebo směrem dozadu.
Použití mobilního telefonu
Mobilní telefony by měly být během samotného obřadu vždy ztlumené nebo úplně vypnuté. Jejich kontrola je v těchto situacích vždy nápadným projevem chování a rozptyluje tak ostatní.
Děti
Nikdy děti proti jejich vůli nenuťte, aby se smutečního rozloučení účastnily. Pokuste se je ale povzbudit a vysvětlit jim a popsat vše, co je čeká. Otevřeně s nimi mluvte o smrti jako o přirozené součásti života a nechte je truchlit po svém. Psychologové radí, že se dětem má pohřeb popsat jako obřad k zakončení životní poutě každého člověka, proto by od nich bylo moc hezké, aby se stejně jako ostatní členové rodiny i ony přišly s dotyčným člověkem naposledy rozloučit. Výhodou by pro ně mohlo být, že na pohřbu bude mnoho lidí, se kterými mohou svůj smutek sdílet.
Kdy a komu kondolovat
Na pohřbu se většinou kondoluje dvakrát. Při příchodu do obřadní síně se příchozí často jdou pozdravit s organizátorem pohřbu a nejbližšími pozůstalými. Pokud je to poprvé, co jste se s nimi setkali po utrpěné ztrátě, pak stiskem ruky a slovně vyjádřete soustrast. Oficiální kondolence nastává po skončení obřadu, kdy se pozůstalí zpravidla dohodnou, zda budou chtít přijímat kondolence od příchozích, nebo ne. Pokud je chtějí přijímat, pak se shromáždí na vybraném místě a obvykle zprava k nim pak postupně přicházejí účastníci pohřbu a kondolují. Na to, komu se na pohřbu kondoluje, neexistují žádná pevná pravidla. Kondoluje se ale vždy nejbližším pozůstalým, což jsou manžel, manželka, přítelkyně, dospělé děti, rodiče.
Smuteční hostina neboli kar
Velkolepé hostiny se v našich zeměpisných šířkách považují za nemístné. Kar má být vzpomínkou na zemřelého, ne příležitostí k zábavě. Trvá asi dvě hodiny a podávat by se měly studené pokrmy, káva, čaj, nealkoholické nápoje, případně pohár vína na památku zesnulého.
Délka smutku
Doba trvání smutku se už dnes striktně nedodržuje. Za pozorné se považuje, když vnější projevy nejbližších příbuzných vyjadřující smutek nad ztrátou zesnulého trvají alespoň rok. Pozůstalí se straní společenského života. Vdova nebo vdovec se smějí opětovně oženit až po uplynutí doby smutku, minimálně však po 10 měsících ode dne úmrtí partnera.
Pohřby jinak
Díky novému „fenoménu“ jménem Covid se v době expanze epidemie zásadně mění i tradiční pojetí pohřbů. Nedoporučuje se dotýkat těla, což je pro jisté kultury velmi zásadní zásah do formy loučení se zemřelým. Pravidla sociálního distancování povolují návštěvy, vzpomínkové bohoslužby a pohřby jen velmi omezenému množství zúčastněných, většinou ne více než deseti lidem. Toto omezení dalo vzniknout novému trendu, a to uspořádat rozloučení jen mezi nejbližšími a větší vzpomínkové akce
a kar odložit na dobu bez omezení. Zemřelého to netrápí a pro pozůstalé je to možná varianta. Další cestou, jak se vypořádat s novou skutečností, je odvysílat pohřeb živě na internetu, aby se všichni, i vzdálenější příbuzní, mohli alespoň na dálku obřadu osobně účastnit.
Nad „modernizací“ svých zvyků spojených s úmrtím, smutečnými obřady a pohřby se kvůli Covid-19 asi budeme muset zamyslet, a to napříč zeměkoulí. Za mě bude velmi těžké najít nové rituály a vtisknout jim podobný význam. Např. Židé jsou zvyklí zasypávat jeden po druhém rakev zemřelého hlínou do té doby, dokud nezakryje víko rakve. Tuto tradici je vždy snazší zrealizovat, když se obřadu účastní padesát truchlících, než když se jich kvůli omezení nemůže dostavit více než deset. Rodiny nemohou dodržovat ani „shivu“, což je v judaismu týdenní smuteční období, během kterého rodina a přátelé obvykle navštíví rodinu zesnulého, aby vyjádřili soustrast a nabídli jídlo. Také pro islámské věřící je obvyklé, že se přátelé a rodina sejdou a modlí se nad tělem zesnulého.
Nezbývá než věřit, že to nebude třeba, a pokud ano, pak s pokorou přijmout, že i naše poslední cesta z tohoto světa může dostát jistých „inovací“. Co však určitě zůstane beze změn, je skutečnost,