Argentina, země rozmanité krajiny a ještě rozmanitějších zvyků, nabízí nepřeberné množství zážitků, které jsou hluboce zakořeněny v jejích regionálních odlišnostech. Od subtropického severu až po chladné končiny Patagonie na jihu se každá oblast může pochlubit vlastními jedinečnými zvyky a tradicemi. Láska prochází žaludkem, a tak jsme rozhovor s vedoucím kulturního, obchodního a politického oddělení argentinského velvyslanectví Facundem D. Herrerou o lásce k jeho rodné Argentině začali právě místními kulinářskými specialitami.
Argentinské chutě
V Argentině není stolování ani tolik o jídle jako o setkávání. Argentinci běžně obědvají na ulici, protože jídlo je zde chutné a cenově dostupné. Diskuse během jídla se mohou lišit, pracovní témata jsou obvykle probírána až po hlavním chodu nebo dezertu, což podtrhuje argentinský přístup k oddělování volného času od toho pracovního. Argentinská kuchyně je dokladem bohatého kulturního dědictví. „Mým oblíbeným pokrmem je milanesa, možná proto sloužím u vás v Čechách. Je to totiž něco jako váš řízek, s tím rozdílem, že většinou obalujeme hovězí, a ne vepřové maso. Empanadas, další typická specialita, jsou pšeničné taštičky, které se jí po celé zemi. Jejich náplň ale určují regionální recepty – od hovězího masa na chladnějším jihu až po brambory nebo olivy na severu. Co si rozhodně nesmíte nechat ujít, jsou různé druhy masa připravovaného na grilu, kterému říkáme asado. Doporučil bych ještě locro, což je něco jako guláš nebo hustá polévka z dýně, kukuřice a dalších ingrediencí jako fazole, brambory atd. A vy jste se ptala ještě na to, co je parallida. Tu musíte také zažít. Je to vlastně grilování, u kterého se sejdete s přáteli, rodinou, tančí se, povídá, slaví a u nás se navíc poslouchá folklórní hudba.“
Společenská etiketa: Gesta a pozdravy
„Argentinci dávají přednost polibku na pravou tvář před podáním ruky, i když to je častější v obchodním styku. Argentinské interakce jsou spontánní a přátelské, bez přísných pravidel, kdo má pozdravit nebo podat ruku jako první. Hodně z nás má italské nebo španělské předky, takže jsme od nich převzali spoustu gest, způsob ústního projevu – a v něm jsme, mírně řečeno, trochu expresivnější, než je zvykem u vás.“
Jména a tituly
Prý na rozdíl od Španělů nepoužíváte dvě příjmení, ale dvě jména? „To není úplně pravda. Já sám mám druhé příjmení Alegre, což znamená šťastný, ale je fakt, že ho používám, jen když se mě někdo zeptá. Jsem Herrera Alegre. Mám také dvě jména, ale na vizitkách používám jen první písmeno svého druhého jména. Je to vše spíše o osobním vkusu a prioritách. Na rozdíl od vás nepoužíváme tolik tituly, u nás se totiž cení spíše dosažená funkce než získaný titul.“
Tango, malamba, chacarera
„Za mě když už tanec, tak ne tango, ale raději folklórní tance. I když i o argentinském tangu se dá říct, že je to vlastně folklórní tanec Buenos Aires a okolních provincií. Místo, odkud jsem já, se ale nachází asi 1000 kilometrů na sever od hlavního města, takže tradice jsou tam trochu jiné. U nás se tančí chacarera nebo samba malambo. Nepředstavujte si ale klasickou brazilskou sambu, naše je tradičnější, tančíme ji se šátky kolem krku a v kloboucích. Více folklóru, méně party.“
Vášnivá láska ke sportu
Fotbal je v Argentině víc než jen hra, je to kulturní fenomén. Návštěva fotbalového zápasu přesahuje rámec samotného sportu. Je to zážitek, který vystihuje vášnivého ducha argentinského lidu. „Musíte to vidět, chodí tam spousta lidí, kteří se o fotbal nezajímají, je to zážitek pro každého. Kromě fotbalu jsme také vášnivými fanoušky tenisu, ragby nebo basketbalu. Naším národním sportem je ale pato (v překladu kachna). Je to hra na koni, která kombinuje prvky z póla a basketbalu. Kdysi dávno se místo míče ke hře používala opravdová živá kachna, ale nebojte, už na konci 18. století byla jako živý terč oficiálně zakázána.“
Argentinský přístup k jednání a humoru
Při vyjednávání dávají Argentinci přednost osobnímu jednání, kterému často předchází nezávazná konverzace na neutrální témata, jako je rodina, koníčky nebo cestování. Argentinci jsou z celé Jižní Ameriky nejvášnivějšími cestovateli. Při vyjednávání nejsou příliš velkými fanoušky rizika, zatímco smysl pro humor tu hraje důležitou roli. „Já mám například rád tento vtip, ten náš humor skvěle vystihuje: Kéž bys byl moje banka. Proč? Protože se mi líbí tvůj nízký interest (což je v překladu úrok, ale i zájem), který o mě máš.“
Národní hrdost a historické osobnosti
„Historie i současnost Argentiny je bohatá na vlivné osobnosti. Každý zná určitě Maradonu nebo Messiho. Mým historickým hrdinou je např. José de San Martín, který hrál klíčovou roli při získání nezávislosti naší země. Díky němu můžeme slavit naše dva největší svátky, a to 25. 5. jako začátek procesu osamostatnění a 9. 7. den, kdy byla oficiálně uznána naše nezávislost. Každý rok v červenci pořádá vláda velikou oslavu před sídlem prezidenta Casa Rosada, kde se konají nejrůznější umělecká vystoupení akcentující význam naší nezávislosti. Samozřejmě nemůžu nezmínit také našeho současného ambasadora, který neúnavně ukazuje rozmanitý přínos argentinského národa světu – papeže Františka.“
Národ čtenářů a milovníků divadel
Argentinci kladou velký důraz na vzdělání, mají velmi kvalitní, a dokonce bezplatné univerzitní vzdělání. Láska k vědomostem tu přesahuje rámec akademické půdy. „Je nás 45 milionů a žijeme v zemi, která má více než 3 000 000 m2, takže zvyky i kultura se trochu liší region od regionu. Použiji tedy jako příklad kosmopolitní Buenos Aires. Tady milují divadlo, literaturu, vlastně všechna umění, která s divadlem souvisí. Jsme vášniví čtenáři. Já sám mám zvyk číst si alespoň hodinu vždy před spaním. Každý, kdo navštíví Buenos Aires, musí proto navštívit Ateneo, což je knihovna vybudovaná na místě bývalého divadla. Přestavujeme si některé historické budovy pro naše osobní potěšení. Z kostela jsme například vybudovali hojně navštěvovanou pizzerii. Jsme velmi otevření, nemáme problémy s náboženským vyznáním, protože jsme skutečně kosmopolitní a v tomto směru se velmi respektujeme.“
Tradice, oslavy, svoboda
Argentinské tradice jsou směsicí domorodých a evropských vlivů, které se projevují ve všech oblastech od tance až po kulinářské zvyky. Když se bavíme o oslavách, asi většinu z nás napadne jako první svatba. „Víte, že Argentina je první země v Latinské Americe, která legalizovala homosexuální sňatky a možnost adopce pro páry stejného pohlaví? Co se týká oslav, tak na co jsem si musel zvyknout po příchodu do Čech já, bylo, že když chci slavit, musím začít nejpozději v osm večer, protože po desáté už se skoro nikde se svými přáteli nenajíme. Není to jako u nás, my totiž běžně začínáme slavit v jednu v noci a končíme až ráno.“
Kravata je in
„Co se týká oblékání a dress code, nejsme moc přísní. Co ale nosíme víc než vy, je kravata, a to na všechny formálnější události, a také si asi méně často než vy dovolíme sundat sako.“
Yerba Maté – symbol argentinské identity
Maté, tradiční argentinský čaj z cesmíny paraguayské, je základem a symbolem národa. Rituál přípravy a sdílení maté je každodenní praxí, která překračuje sociální a ekonomické hranice a spojuje Argentince ve společném kulturním zážitku. Argentince běžně potkáte na ulici s termoskou a šálkem na maté, kterému se říká kalabasa. „Jsme úplní závisláci. Já sám ho piji každý den, a to už žiji šest let mimo Argentinu. Jen si ho dělám o něco slabší, nevařím si pokaždé nový šálek s novou směsí, ale celý den zalévám vodou tu ranní porci.“
Sebevědomí jako součást DNA
„Je to zvláštní, ale sebevědomí je opravdu něco jako určitá část argentinské DNA. I když něco neznáme nebo nevíme, jsme si někde uvnitř jistí, že i tak to zvládneme. Dokážeme prostě cokoli. Když něco neumíme, rádi se to naučíme. Asi nejvíc jsem si to uvědomil, když jsem přijel na misi do Manily a šel na jednu ze svých prvních oficiálních akcí – na zápas v boxu. Byl jsem ohromen, když jsem poznal tváří v tvář oba soupeře, které jsem do té doby znal jen z reklamy – Mannyho Pacquiaa, což je velmi známý filipínský boxer, a našeho Fernanda D. Martineze. Tomu jsem viděl ve tváři tu naši jistotu, to, že ani na sekundu nezapochyboval o tom, že vyhraje. Možná je to pro ostatní frustrující, dobírají si nás, že pořád mluvíme o tom, co děláme a co dokážeme, že zkrátka umíme všechno. Ale je to pravda, jsme prostě takoví a jsme na to pyšní.“