Jste pozváni na společenskou událost kamsi do neznáma nebo jste poprvé v nové práci, zkrátka někde, kde víte, že je třeba začít konverzaci, jenže bohužel nikoho neznáte? Jak někoho oslovit jako ostřílený lev salonů a nepůsobit při tom ani trochu rozpačitě? Jak nezažít to trapné nekonečné ticho?
Dobře se připravte
Za prvé myslete na to, že rozhodně nejste na světě jediní, koho tyto situace stresují. Jsme tu minimálně dva – já a Vy. Co pomáhá mně, je tvrzení odborníků, že během prvních momentů konverzace se každý soustředíme spíše na to, co si o nás druzí myslí, máme strach, jaký si o nás vytvoří první dojem. Takže z toho mi jasně vyplynulo, že ať říkáte v prvních momentech cokoli, nikdo Vás moc neposlouchá, protože se koncentruje spíše sám na sebe.
Dále jsem vsadila na radu se na celou situaci předem dobře připravit. Co tím mám na mysli?
Dnes je to hračka, protože díky sociálním sítím si můžete dopřát ten komfort, že si o každém z přítomných předem zjistíte alespoň nějakou maličkost, díky níž pak pro Vás bude rozhodně snazší konverzaci zahájit. Víte, že ona ráda vaří nebo on hraje tenis, takže žádný problém začít konverzovat na jedno z uvedených témat. Pokud se Vám ale nepodaří nic zjistit, protože zrovna čelíte odpůrcům moderních technologií nebo ani netušíte, s kým se vlastně potkáte, pak se při prvním setkání jen vřele usmívejte, přátelsky nabídněte ruku k pozdravení, představte se a položte dotyčnému nějakou z otázek, které doporučuje osvědčená technika FORM.
F – Family čili rodina
Ptejte se např.: Odkud jste přijel? Máte děti? Kdy jste se sem přistěhoval?
O – Occupation čili zaměstnání
Jaké je Vaše zaměstnání? Děláte to po celý život? Jak dlouho v té a té společnosti pracujete? Co jste dělal předtím?
R – Recreation čili zábava
Co děláte ve volném čase? Kam chodíte hrát golf? Co říkáte na dnešní počasí?
Všiml jsem si, že jste si vybral sushi, to je mé oblíbené. Nemáte tip na nějakou dobrou restauraci tady v okolí? To je moc hezká bunda (kabelka nebo boty), odkud ji máte? Sekt na uvítanou není špatný, ale zrovna včera jsem ochutnal výborné šampaňské – a rozvyprávějte se kde a jaké bylo.
M – Money čili peníze
Tedy ne se ptát na osobní výdělky, cenu domu či auta, kterým dotyčný přijel, ale spíše tržně. Např.: Co se stalo s cenou nafty? Koruna zase posílila, co se asi bude dít dál? Akciové trhy jsou ve zvláštní stagnaci, co si o tom myslíte?
Vhodná a zakázaná témata
Mějte stále na paměti, že všechny otázky týkající se počasí, jídla, cestování, dovolených, módy, kultury či volnočasových aktivit jsou vhodné. Na ty týkající se peněz, zdraví, politiky, náboženského vyznání či sexuality raději zapomeňte.
Když jsem na začátku blogu zmínila, že je nutné se připravit, myslela jsem tím i to, že si večer před danou událostí rychle projedete nejnovější zprávy v médiích, a to napříč rubrikami – alespoň jejich nadpisy. Není nic horšího než když skupina přítomných začne hovořit o nějakém ožehavém tématu, jako je teď např. koronavirus, a Vy ani nevíte, co to je a že se vůbec nějaká taková nemoc šíří světem.
Osobní zóna a oční kontakt
Na co dále během small talk nesmíte zapomínat, je to, že je třeba neustále respektovat osobní zónu každého člověka. Snažte se ji vycítit, protože každý ji máme pochopitelně trochu někde jinde. Všeobecně platí, že vzdálenost do 45 cm je vymezena pro nám velmi blízké vztahy, cca 90 cm a více je vzdáleností pro ty formálnější. Hranici odstupu určuje zpravidla společensky významnější osoba, protokolární pravidla i zvyky v dané lokalitě.
Neméně důležité je také navázání správného očního kontaktu, který je všeobecně známou hlavní bránou ke komunikaci. Nenavážete-li oční kontakt, nekomunikujete. Jeho běžná délka se odhaduje na tři vteřiny a během konverzace tvoří 30 % až 60 % celkového času. Za standardní pohled se považuje takový, který trvá od jedné do sedmi sekund. Delší pohled naznačuje větší zájem, též převahu, může být i projevem nepřátelství či agresivity.
Neverbální řeč těla
Co Vám dále může velmi ulehčit situaci a zbavit Vás nervozity, je umění číst z neverbální řeči těla a umění zpětně vysílat žádoucí informace. Všímejte si neverbálních signálů, ať víte, zda jste se zvoleným tématem trefili, nebo jste naopak úplně vedle.
Přikládám pár tipů ze slovníčku neverbální komunikace
- Partneři, mezi kterými panuje shoda a porozumění, mají podobné pohyby těla
a otáčí se k sobě. - V komunikaci je třeba se vyhýbat tzv. obranným postojům (ruce v bok), uzavřeným postojům vyvolávajícím nejistotu (překřížené ruce na hrudi, překřížené nohy)
i mentorským gestům (zdvižený ukazovák). - Používejte vstřícné signály jako např. přitakávání na důkaz souhlasu nebo gestikulaci s otevřenými dlaněmi obrácenými nahoru (jako symbol čestnosti). Vítaná je také otevřená poloha – člověk sedí nebo stojí uvolněně, tak, že má ruce položené na stole nebo volně při těle, dlaně jsou položené jedna na druhé a při pohybu směřují vzhůru. Otevřený uvolněný postoj a komunikace s otevřenými dlaněmi velmi pozitivně ovlivňují mezilidské vztahy, vytvářejí dobrou atmosféru a přispívají k získání důvěry partnerů.
- Nechte druhou osobu mluvit víc – lidé milují, když o sobě mohou mluvit.
- Krok zpátky signalizuje pokus o útěk, averzi.
- Krok vpřed naopak sympatii nebo útok.
- Stříška z prstů proti druhé osobě dává informaci o nesouhlasu.
- Ruce opřené o stůl a spojené ve výšce úst a brady – udržování odstupu.
- Ruce položené volně na stole – přístupnost.
- Pohyby rukou po obličeji – nejistota, přemýšlení, rozhodování.
- Z podpírání hlavy každý hned vyčte, že se nudíte. Čím více máte hlavu v dlaních, tím víc Vás to nebaví.
- Hraní s řetízkem, náramkem, prstenem vypovídá o Vaší rozpačitosti, přání vysvobodit se z dané situace.
A na závěr pár moudrých komunikačních triků od zkušeného moderátora CNN Larryho Kinga:
- Buďte přirození, hovořte s lidmi upřímně a otevřeně, pak se i oni otevřou.
- Vybírejte témata, která Vás zajímají. Tak budete hovořit se zájmem a zaujmete druhé.
- Buďte vždy dobře naladěni, aby byla radost Vás poslouchat. Ukažte, že Vás rozhovor baví. Nadšení se totiž předstírat nedá.
- Nehovořte příliš dlouho vážně. Vybírejte si partnery se smyslem pro humor, kteří se umí zasmát i sami sobě.
- Dobrý společník umí pozorně poslouchat. Poznáte ho podle toho, že klade vhodné otázky.
- Buďte ale opatrní, abyste se nevyptávali příliš a konverzaci nezměnili na výslech.
- Pokud chcete být zajímaví, zajímejte se. Z toho, co povíte, se nic nového nedozvíte. Učte se od jiných, naslouchejte jim.
- Rozšiřujte si obzory – cestujte, čtěte, potkávejte se s lidmi z různého prostředí, kteří Vás vnitřně obohatí.
Nebojte se a jděte do toho! Zkuste se dnes pustit do rozhovoru s někým neznámým na ulici nebo v obchodě, aplikujte některou z našich rad a nenechte se odradit případným neúspěchem. Jen trénink dělá mistry. A hlavně žijete teď a tady, takže má vůbec smysl dělat si hlavu z něčeho, co už se stalo?!